11 Bře 2019

Opavská posluchačka germanistiky Markéta Šmalcová vystavuje v knihovně své digitální ilustrace

Je možné, že jméno Markéta Šmalcová zatím neznáte. Když budete číst dál, pochopíte proč. Přesto vězte, že právě Markéta Šmalcová až do konce dubna vystavuje v prostoru foyeru Univerzitní knihovny Slezské univerzity v Opavě své kresby, ilustrace, pozvánky a další grafiky. My jsme ji po vernisáži požádali o pár slov. S úsměvem přijala.

 

OPAVA – Posluchačka germanistiky Markéta Šmalcová pochází z Frýdku-Místku. Na otázku, proč si vybrala ke svému studiu právě Slezskou univerzitu v Opavě, odpoví s úsměvem: „Můj bratr tu studoval o čtyři roky dříve angličtinu a němčinu. Vždy o zdejší univerzitě hezky vyprávěl, tak to byla taková samozřejmost, že sem půjdu studovat i já. Navíc se rozhodl, že bude pokračovat studiem italštiny a já, protože mám také vztah k cizím jazykům, se rozhodla podat si do Opavy přihlášku. Společně jsme se připravovali na přijímačky a společně jsme začali studovat bakalářskou němčinu a italštinu.“

Dnes je Markéta ve třetím ročníku doktorského studia. Po ukončení bakalářského studia už pokračovala navazující magisterskou němčinou. A s čerstvým magisterským diplomem se vrhla do života a do práce. Pět let pracovala v Česku i v zahraničí, ale pak se rozhodla vrátit se na svou alma mater. Pokud na něco z dob studií ráda vzpomíná, tak na široké možnosti vyjet do zahraničí a nabírat tam zkušenosti a dovednosti.

„Na Ústavu cizích jazyků je z mého pohledu nádherná atmosféra, je tam celá řada skvělých lidí. A na to, jak se dá Slezská univerzita považovat za malou a je tu i méně studentů, je tady hodně možností kam vyjet do zahraničí. Dostat se na studium do ciziny má šanci každý a já osobně to udělala opakovaně. Poznala jsem, že to je zkušenost, kterou nic nenahradí, zejména když se učíte jazyky. To mi pomohlo i z dnešního pohledu, kdy pracuji v několika redakcích nebo překládám články,“ říká Markéta Šmalcová.

Vedle jazyků má Markéta ještě jeden mimořádný talent a lásku, a to v oblasti tvůrčí práce a grafiky. „Malovat jsem začala na střední škole, prvních pár let to byly spíš čmáranice tužkou, ale potom se to nějak zlomilo, já začala používat pastelky, přidala jsem akryl, olej a po nějakých pěti šesti letech mne okouzlila digitální ilustrace, které se věnuji dnes,“ popisuje Markéta svoji uměleckou dráhu.

Nebudeme zastírat, že umělecké geny v Markétě kolují – její maminka je výtvarnicí, odtud prioritně prý přišla ta ‘nákaza‘, ze které začala čerpat, ale k výtvarnému umění mají doma blízko všichni.

Momentka z vernisáže. Foto: Jiří Šmalec

„Já si malovala a tvořila jen tak sama pro sebe, většinu věcí jsem ani netiskla a zůstaly jen v počítači. Spíš bych řekla, že mne bavilo to experimentování s grafikou, než nějaká viditelná produkce. Takže mne vlastně nikdo neznal. Tuším, že někdy v roce 2015 jsem ale dostala tu odvahu a nabídla své ilustrace nakladatelství Albatros. A oni mi vydali leporelo! Od té doby se angažuji i v různých neziskových projektech. S organizací Debra ČR, která se stará o lidi s nemocí motýlích křídel, se nám podařilo vydat například osvětové omalovánky. Pár mých obrázků má i své majitele, většinou se jedná o mé přátele a kamarády, ale stejně je většina věcí stále jen v počítači,“ komentuje výtvarnice svoji dosavadní tvůrčí činnost.

Na Slezské univerzitě svůj nesporný talent neutajila. Nejdříve začala dělat pozvánky, diplomy pro soutěže, pamětní listy, pak se jí naskytla dokonce příležitost udělat přebal odborné knihy. Díky tomu dostala větší odvahu a dnes má výstavu nazvanou Letem mým světem, kde představuje své práce z posledních dvou let. Ze zdí foyeru budovy na Bezručově náměstí č. 14, kde je výstava nainstalovaná, dýchá na návštěvníka z maleb a grafik svět barevného krásna.

„Jsem moc ráda, že mi univerzita dala tuto příležitost. Krásné prostory na mé alma mater, takové symbolické. Je to vlastně můj výstavní debut. Protože tíhnu k tvorbě pro děti a na pohádky je zaměřená i má dizertační práce, je i tato výstava orientovaná tímto směrem. Druhou mojí láskou jsou zvířata, která najdete na spoustě mých obrázků. Já jim říkám obrázky pro radost a doufám, že návštěvníky Univerzitní knihovny potěší“ svěřuje se studentka.

Humor a poetiku najdeme ve všech Markétiných dílech. Třeba i v čtyřdílném česko-německém herbáři, který je také na výstavě k vidění: „Když si doslovně vyložíte názvy některých rostlin v němčině, tak z toho vyjdou docela komické věci. A slovní humor mne inspiroval k tomuto herbáři,“ komentuje.

Inspirace a nápady přicházejí Markétě do cesty průběžně „Já tvořím nepravidelně, řekněme jednou za měsíc mne to chytne a já u toho sedím a tvořím. Pak pár týdnů nic. Ve své práci potřebuji určitou volnost, prostě přenáším do grafiky své sny a představy. Někdy udělám třeba pět věcí za sebou, jindy si hraji s jedinou,“ vysvětluje s tím, že není také jednoduché srovnat její čas mezi zájmy a záliby a studium. Přesto přiznává, že ráda také občas udělá i nějakou zakázku. Třeba obrázky čtyř velikánů světové vědy, kterou dělala pro jednu základní školu. Ty jsou v knihovně k vidění také.

Je asi jasné, že grafické ilustrace vznikají v počítači. Markéta používá Photoshop, a jak říká, namaluje v něm cokoli, ale fotku by upravit neuměla. Sleduje trendy, zajímá se o práce našich i světových ilustrátorů a dokonce neváhá jet se na jejich práce podívat.

„Teď se chystám na veletrh dětské knihy do Boloně, prvotní cíl je vidět, co a jak dělají jinde. Samozřejmě bych ráda spojila znalost jazyků se svým výtvarným konáním. Sice bych se jednou velmi ráda věnovala překladatelství beletrie pro děti, ale jak to tak vnímám, dělat pouze tuto práci na plný úvazek se asi nedá. Věřím ale, že když má člověk trochu širší záběr – tam dělá to, a tam ono – tak se to nějak skloubit určitě dá. Takže pokud budu nyní uvažovat v teoretické rovině, tak by mě spojení překládání a ilustrování jednou snad živit mohlo,“ uvažuje o své budoucnosti dnešní posluchačka Slezské univerzity v Opavě.

Jestli to ale bude v rodném Frýdku-Místku nebo někde v cizině, to sama neví. Nějaký čas již žila v Itálii a v Německu a před pěti lety ještě měla touhu v zahraničí zůstat déle a nasávat zkušenosti, ale teď čím dál víc tíhne k tomu zůstat ve své domovině: „Je možné, že na nějaké tři čtyři roky to ještě za hranicemi zkusím, ale že bych se cítila být takovým dobrodruhem a natrvalo se usídlit třeba v Itálii, to už ne,“ svěřila se nám ještě Markéta Šmalcová.

 

Kůs Martin/08.03.2019

 

Momentka z vernisáže. Foto: Jiří Šmalec

Při zahájení výstavy nechyběl ani děkan FVP prof. Rudolf Žáček a vedoucí Univerzitní knihovny Mgr. Zuzana Tichá. Foto: Jiří Šmalec

Motivy z obrázků se objevily i na vernisážovém občerstvení. Foto: Jiří Šmalec

Markéta Šmalcová se svými obrázky. Foto: Martin Kůs